Pokoj číslo 66

Nu jednoznačně uvidí. *Odpoví stejně rychle, když opět pocítí její ústa na sobě. Na předchozí její počínání reaguje pouhým chabým úsměvem, na nic víc se nemůže dostat s tím, jak se o něj postarala. Blaženě, avšak i přes to poněkud ustaraně, vzhledem k nepříliš slušnému chování v této situaci dosáhne vrcholu a jen, ba dokonce i trochu ustaraně, pozoruje Callyno snažení. Když ještě naposledy mu Cally olíže její chloubu, pousměje se a ještě stále sedíce, pozoruje kratší chvíli její počítání, snad i trochu nechápavě. Pak jen se na jeho rty vrátí úsměv a začne se oblékat. Hodí na sebe jen první černé tričko a kraťasy, aniž by se staral o spodní prádlo, což způsobí, že lze vidět skrze oblečení obrysy jeho chlouby.* Už jdu. *Pousměje se a popadne kartu, načež rychle doběhne Cally. S šibalským úsměvem jí dotlačí ke stěně a vášnivě spojí jejich rty. Ruku přesune podél stehen až k její slabině, kterou pohladí přes materiál jejího spodního prádla.* Říkal jsem, že je to teď na mně. *Pousměje se šibalsky, vsune ruku do kalhotek a ještě jednou zarazí do ní hluboko prsty. Hned je ale vyndá a vesele je olíže.* Tak jdeme? *Pootevře dveře a čeká, než projde.*

*Pomalým krokem docupitá z podkroví do pokoje, kde se hned vrhne ke kufru. Zvedne ho a položí ho na postel, při čemž ho hned rozepne. Vezme pár kusů oblečení a přejde ke skříni, kterou otevře, a dá do ní oblečení co drží v ruce. Pak do skříně dá i zbytek svého oblečení. Na posteli si nechá akorát spodní prádlo, punčochy a svetr. Až pak si všimne Halla a ušklíbne se na něj.* Takže kavárna, jo? *Optá se pro jistotu ještě jednou, než chytne kalhotky a vyhrne si šaty. Pomalým pohybem si je oblékne ke kotníkům a zvedne pohled k Hallovi, na kterého se ušklíbne. Pak však je začne vytahovat nahoru než zas pustí šaty a otočí se zády k Hallovi, aby došla pro punčochy.*

*Dokráčí pomalu do pokoje a chvíli s rukama na prsou, opřen o futra dveří sleduje beze slova její počínání s kufrem. Nakonec se zpět napřímí a počne dělat totéž, než zaslechne její slova.* Pro začátek můžeme. *Přikývne hlavou s drobným úsměvem a zastaví veškerou svou činnost, když uvidí, jak popadne kalhotky a začne si je oblékat. Smysluplně u toho se kousne do rtu. Jeho chlouba se poněkud napřímí, což okamžitě lze spatřit na jeho kraťasech. Oplatí její úsměv a dokud se Cally dívá, rozepne je. Spadnou mu ke kotníkům a jeho zpola napřímená chlouba vyskočí ven. A zatímco Cal vytahuje kalhotky nahoru, on jí sleduje a zjevně bloudí myšlenkami úplně jinde, neboť jeho chlouba opět dosáhne větších rozměrů. Když se Cal pootočí zády k němu s krátkým, skoro neslyšitelným povzdechem vyhrabe trenky a oblékne je na sebe. Hned na to vyhrabe černé kalhoty s kšandami, ovšem ty nechá volně ležet podél jeho nohou. A zatím co potajmu sleduje každý její pohyb, sáhne po bílé košili, sundá své tričko a začne košili na sebe oblékat.* Tvé tělo mne stejně nikdy nepřestane překvapovat. *Zanechá zapínání knoflíku a pohladí jí po jejím pozadí při čemž jí kousne i do krku.*

Tak pro začátek. *Mrkne na něj vesele a pak si začne užívat jeho pohled. Hned si všimne, jak se jeho chlouba napřímí, natož když Hall nechá kraťsy spadnout ke kotníkům. Olízne si rty a smyslně se na něj podívá. Skoro až nechtíc se otočí k němu zády, aby se natáhla pro punčochy. Ohne se v zádech, aby je natáhla ke kotníků, než se narovná. Avšak nestihne se otočit, když uslyší jeho slova a ucítí jeho dotyky.* To mne tvé tělo též. *Otočí se a vrhne se na jeho rty. Nejdřív jen tak jemně, ale hned do toho zapojí i jazyk a svou rukou zabloudí k jeho chloubě. Pohladí ji, i když jen přes trenky, a své rty přesune na jeho krk.* Kam půjdem po kavárně? Projít se jen tak po městě? Či máš něco v plánu? *Optá se ho, zatímco ho slabě kousne do ucha.*

Nu jednoznačně pro začátek. *Zasměje se v odpovědi a spatří její oblíznutí rtu, jak i smysluplný pohled.* Obávám se, že budeme muset toto teď nechat. Ať ještě stihneme dojít tam. Nevím, jak dlouho to mají otevřené. *Pokrčí rameny, načež ale sám poruší to, co řekl. Lačně začne odpovídat na její polibky a povzdechne, když sáhne k jeho chloubě. Na krátký okamžik dokonce se mu opět zatají dech, v tom ale uslyší její slova.* Můžeme se projít po městě. Třeba se ti to bude líbit. *Zamrká vesele, vzdechne nad jejím kousnutím, na nic ale nečeká a toto gesto jí oplatí. Rychle ještě projede po její chloubě, než naposled do ní zaboří své rty.* Asi si to ještě necháme na později. *Nevinně se pousměje a sáhne po černém svetru, který na sebe hodí.*

Určitě to stihneme. *Zašeptá, ale radostně se usměje, když to sám poruší. Jeho polibky a povzdechnutí jí zas unáší do víru vášně.* Procházka zní skvěle. Budu se moct k tobě přitulit. *Uculí se než ji kousne a pak slabě povzdychne, když ucítí jeho ruku a jeho polibek.* Budeme muset. *Povzdechne si na oko zklamaně než se usměje a vytáhne si punčochy na nohy. Pak si vezme modrý, pletený svetr, který si přetáhne přes hlavu a přejde ke skříni ve které začne něco hledat. Po chvilce vytáhne žlutou, pletenou čepici, kterou si dá na hlavu a přejde ke dveřím, kde se obuje do černých vysokých kozaček s podpatkem.* Můžeme? *Usměje se vesele na Halla, zatímco si na sebe začne oblékat tmavě žlutý kabát.*

Nu, v to pevně doufám. *Zašeptá rychle v odpovědi, hned na to ale protočí očka, když mu dojde, čeho se dopustil. I tak ale neubere na žádné z činnosti.* Já k tobě taky. *Pousměje se ještě těsně před tím, než jí kousne.* Možná i něco víc. *Zašeptá ještě poněkud vášnivým hlasem do jejího ucha. Když se pak od ní odlepí a obleče na sebe svetr, přikývne hlavou.* Nemůžeme přeci pořád sedět tady. I když, neříkám, že by to mělo být špatné. *Nevinně na ní zamrká a chvíli jí nevěnuje pozornost, když zapátrá po svém delším černém kabátu, který na sebe obleče. Kolem krku si pak uváže svou modro-bílo-červenou kravatu, při čemž použije kouzlo, aby jí znehybnil.* Můžeme. *Přikývne a pozorně se na ní zadívá.* Víš, že ti to sluší i takto? *Počká, než se obleče a políbí jí na rty. Načež popadne kartu, hůlku a proplete jejich prsty.*

Tak možná i něco víc. *Šeptne sladce a uculí se na něj.* To opravdu nemůžeme. *Přikývne hlavou a mírně se ušklíbne.* Rozhodně to nebylo špatné, ba naopak. Bylo to luxusní. *Zašeptá potichu, když ho pozoruje, jak si obléká kravatu.* Jsem ráda, že se ti líbím i oblečená. *Zasměje se vesele, než ji políbí. Po jeho vzoru, též popadne svou hůlku a pak s ním proplete prsty.* Tak vyrážíme. *Zavelí a vyjde s ním, ruku v ruce, ven před pokoj. Počká než pomocí karty zamkne pokoj a už ho táhne od pokoje s veselým úsměvem na tváři.*

Ale to jen, jak budeš chtít. *Zašeptá jí naposled do ucha s drobným úsměvem.* Jsem rád, že oba máme na to stejný názor. *Zašeptá a nakonec přikývne hlavou.* Budeš se mi líbit pořád. *Vysloví už poté, co jí políbí a jen krátce se na ní zadívá, jak začne lovit po věcech a při odchodu z pokoje zamkne ho.* Tak další zastávka, centrum města. *Vysloví s nadšeným úsměvem a po jejím boku kráčí chodbou pryč z motelu.*